Týždeň študenta: Nepočujúcich vysokoškoláčka doučuje sociálne slabé

Ve školní skupině má Kristýna děti nedoslýchavé i úplně neslyšící. Komunikuje se výhradně znakovým jazykem. Většina dětí má navíc ADHD či jinou poruchu.

Kristýna Mariáková ví moc dobře, co ji baví, a věnuje se tomu naplno. Kromě studia speciální pedagogiky a speciální andragogiky na Pedagogické fakultě MU pracuje na plný úvazek jako asistentka a vychovatelka v mateřské a základní škole pro sluchově postižené a doučuje děti ze sociálně znevýhodněných rodin. Sama je neslyšící, ale mezi slyšícími se cítí dobře.

1

Pokud má Kristýna odpoledne volno, snaží se ho trávit jinde než doma. Vyráží proto pravidelně do některé ze svých oblíbených kaváren, kde se pak připravuje na výuku nebo chystá program do družiny. Ve volném čase ráda vaří.

Kristýna zrovna dokončuje své magisterské studium, za sebou už má ale víc než půlrok na plný úvazek v mateřské a základní škole pro sluchově postižené. Dělá tam asistentku pedagoga v mateřince a vychovatelku v družině. Už od dob svého bakalářského studia přitom doučuje děti ze sociálně znevýhodněných ro­din.

Od pondělí do pátku začíná Kristýnin den obdobně – z Líšně se vydává na dlouhou cestu na Lesnou, kde speciální škola sídlí. „Zatím jezdím ráno veřejnou dopravou, v létě ale budu chodit pěšky. Většinu cest po městě absolvuji po svých a někdy si je i měřím krokoměrem, abych měla přehled,“ svěřuje se studentka.

O půl deváté začíná výuku v mateřince, kde pomáhá s vedením výuky šestičlenné skupiny dětí, které jsou vyučovány za pomoci znakového jazyka. „Jsou tam děti nedoslýchavé i úplně neslyšící a s kolegyní s nimi komunikujeme výhradně znakovkou. Většina dětí má ale kombinované postižení, takže mají třeba ještě ADHD či jinou poruchu,“ vysvětluje Kristýna.

Program v mateřské škole je složený z výukového bloku, v němž Kristýna s dětmi provádí nejrůznější cvičení, třeba na zlepšení jemné motoriky, a z volné činnosti, kde si děti pod dozorem učitelek hrají nebo chodí ven. V jedenáct hodin se Kristýna přesouvá do družiny základní školy, kam po výuce chodí děti od nulté do páté třídy. Rozložení času je tam stejné jako v mateřince, děti jsou ale starší.

Doučování dětí

V rámci družiny Kristýna aktuálně doučuje jednu žákyni ze sociálně znevýhodněné rodiny, s doučováním má ale rozsáhlejší zkušenosti. „Doučovat v romských rodinách jsem začala už při bakalářském studiu, kdy jsem docházela přímo do jedné rodiny. Problém je v tom, že zájem o doučování většinou vychází od rodičů, děti samotné to vnímají spíš jako povinnost. Takže to probíhalo tak, že dotyčný chlapec dost často utíkal a já jsem na něj marně čekala,“ vzpomíná studentka na doučování, které sice bylo náročné, ale bavilo ji.

Další problém je v tom, že romské děti většinou nechodí do školy pravidelně, takže je při doučování obtížné byť i jen minimálně navazovat na předchozí hodiny.

V práci Kristýna končí ve čtyři hodiny odpoledne. Protože už dokončuje své studium, nemá tolik výuky, takže zbytek odpoledne většinou věnuje samostudiu. Když se potřebuje učit, chodí do knihoven a střídá jich hned několik – kromě domovské fakulty navštěvuje třeba knihovnu filozofické fakulty nebo univerzitního středisko Teiresiás. To Kristýně při studiu hodně pomáhá.

„Na začátku semestru si vždy určím, na které hodiny potřebuji tlumočníka do znakového jazyka a na které přepisovatele. Tlumočník z Teiresiásu je praktický hlavně na semináře, jinak preferuji přepisovatele, který se mnou chodí na přednášky a zapisuje výklad. Já sedím buď vedle něj, nebo s tabletem kdekoliv jinde ve třídě a vidím před sebou, o čem je zrovna řeč. Ráda sedávám v předních lavicích a snažím se toho co nejvíce pochytávat sama,“ popisuje studentka, která používá naslouchátka a ovládá také odezírání ze rtů.

Učení na poslední chvíli

Přepisy z výuky, které Kristýna pravidelně od pracovníků Teiresiásu dostává, jí slouží zároveň jako studijní materiály. Sama přiznává, že se moc nedokáže učit dopředu a na zkoušky se připravuje až na poslední chvíli.

Studium jí to ale nijak nekomplikuje, spíše naopak. Právě dokončuje studium v oboru speciální pedagogiky, kde odevzdala diplomovou práci na téma vzdělávání romských žáků se sluchovým postižením.

„V rámci diplomové práce jsem zjišťovala postoje a názory pedagogů a zjistila jsem, že edukace romských žáků se sluchovým postižením je v podstatě stejná jako vzdělávání romských žáků bez tohoto postižení, tedy že hlavní rozdíl tkví v sociálním handicapu, a ne v tom sluchovém,“ vypráví se zápalem Kristýna.

Jakmile dokončí jedno studium, hodlá se vrhnout na dokončení toho druhého, kterému se věnuje o víkendech. Ve speciální andragogice se učí o vzdělávání dospělých se zdravotním postižením a svou druhou diplomovou práci by chtěla zaměřit na seniory se sluchovým postižením.

Vaření levně a chutně

Pokud má Kristýna odpoledne volno, snaží se ho trávit jinde než doma. Vyráží proto pravidelně do některé ze svých oblíbených kaváren, kde se pak připravuje na výuku nebo chystá program do družiny. Hlavní pro ni je neupadnout do stereotypu.

Přestože jí nezbývá téměř žádný volný čas, ráda vaří. „Zaměřuju se na to, jak uvařit levně a chutně, a pokud to jde, tak z lokálních potravin. Dokážu toho ukuchtit opravdu hodně, a to jen sama pro sebe,“ směje se studentka. Ráda si také vyrábí domácí pesta nebo oříškové raw tyčinky, cvičí jógu, čte knihy nebo vyráží do kin, galerií či na gastro výlety.

Když přijde řeč na budoucnost, Kristýna překvapí svým plánem-neplánem. „Ráda cestuji, takže je možné, že někdy někam prostě odletím. Chtěla bych zkusit třeba dobrovolnictví v zahraničí. Práce ve škole i Brno jako takové mi vyhovuje, ale jsem otevřená úplně všemu,“ prozrazuje Kristýna. Dříve pracovala třeba v kavárně Práh, kde obsluhují výhradně lidé s duševním onemocněním, lákala by jí ale i práce v jiných oborech, které ji zajímají, třeba v gastronomii.