Strata sluchu je spravidla aj strata práce

Pokud se někdo připravuje na své budoucí povolání již se sluchovou vadou (něco se ve věku „náct“) učí/připravuje se na takové povolání, které lze bez problémů se sluchovou vadou provozovat celý život. Ostatní však ne.

1

Podobné to je u uživatelů sluchového implantátu od dětství. Uživatelé sluchového implantátu od dospělého věku se zase mnohdy dokáží vrátit po několika měsících ke své původní profesi (samozřejmě ne k té, ke které je potřeba dobrý sluch) a pokud měli sluchovou vadu už od dětství, v podstatě se pro ně nic nezmění.

Při náhlém ohluchnutí ve středním věku a později, je ale vše jinak. Někdo se třeba vyučí automechanikem, a potom dvacet let řídí tramvaj. Když přijde o sluch, přijde i o práci (řízení tramvaje) a nemůže dělat ani toho automechanika. Nic jiného, než řídit tramvaj a opravovat auta neumí a nemůže tedy ani sehnat práci. Již není živitel rodiny a rodinné příjmy se opravdu velmi sníží. A pokud má třeba manželku v domácnosti, promění se jejich život v boj o přežití.

Nebo třeba já. Co je mi platná konzervatoř, když neslyším? Řemeslo také provozovat nemohu. Můj obor je sladovník. Ve velkém pivovaru pracovat nemohu a malý soukromý mikropivovar se v paneláku provozovat nedá.

Naštěstí jsem se již 6 let před ohluchnutím velmi věnoval výpočetní technice a po ohluchnutí zcela. Něco okolo výpočetní techniky se dá v pohodě provozovat přes internet, což dělám.

Řešením často není ani rekvalifikační kurz. I kdyby se toho ohluchlý naučil během kurzu tolik, co někdo za tři roky v učení, měl by startovací pozici v oboru jako ten, kdo je v tomtéž oboru čerstvě vyučen a nemá žádnou praxi. Když se potom nějaká firma rozhodne zaměstnat člověka, který neslyší, dá přednost tomu, kdo v oboru praxi má (ve čtyřiceti letech věku, rozdíl 20 let).

2

Náhle ohluchlí ve středním věku potom často dělají práci typu uklízení. A ani si nechci představovat, jaké to je, když náhlé ohluchnutí potká matku samoživitelku, která má před ztrátou sluchu i dobře placenou práci.